1. DÍL SERIÁLU – HISTORIE ZDRAVOTNICTVÍ V TÁBOŘE

Špitál – dům č. p. 285
Špitál Svatého Kříže v Táboře má zajímavou historii. Byl založen již ve středověku a sloužil k péči o nemocné, dlouhodobě nemocné, staré lidi a chudé obyvatele města, kteří neměli vlastní střechu nad hlavou. Jeho hlavním posláním bylo poskytovat základní lékařskou péči a podporu těm, kteří byli v nouzi.

V průběhu středověku a raného novověku byly nemocnice často jednoduché a méně komfortní. Pacienti byli ubytováni v jednoduchých postelích nebo lehátkách. Kapacita špitálu byla omezená, a tak se lůžka často sdílela. Hygienické podmínky byly často nedostatečné. Pacienti dostávali základní stravu, ale kvalita a rozmanitost byly omezené. Většinou šlo o jednoduchá jídla. Také personál byl často nedostatečný a nemocnice se spoléhaly na dobrovolníky, jako byly sestry a laičtí bratři. Celkově bylo lékařství ve středověku plné tajemství, pověr a experimentů, a mnohé metody by dnes vydržel málokdo.

Díky svému středověkému původu a dlouhé historii má špitál v Táboře zvláštní místo v srdcích místních obyvatel. Nejstarší písemná zmínka o špitálu pochází z let 1443–1444. Na místě, kde se dnes nachází špitální kaple Svatého Kříže, stávalo pohřebiště. Kaple byla postavena v roce 1718 a v současnosti je využívána pravoslavnou církví. Její průčelí zdobí volutový štít a nachází se na Špitálském náměstí nedaleko hlavního Žižkova náměstí v Táboře.